Martinská slavnost
Počasí nám přálo! O půl páté se sešeřilo a my jsme mohli zahájit náš průvod. Došli jsme do krásně nasvíceného Indiánského městečka, zazpívali jsme si Martinské písně a z nenadání k nám přicválal Martin na svém bílém koni. Bylo to nádherné a nezapomenutelné. Děkujeme všem za účast a spolupráci. Našeho Martina na bílém koni můžete shlédnout tady www.zswaldorfostrava.cz/fotogalerie/
a tady www.jaja2121.rajce.idnes.cz/Martinska_slavnost/
A ještě pár krásných slov z prožitků naší první třídy:
Martinská slavnost 18.11.2009
Vůně tajícího vosku svíček, vůně škrtajících zápalek, dětský smích, radost, v oknech okolních domů spousty přihlížejících…
16:20 hod. Scházíme se u školy a pečlivě rozsvěcujeme lampiónky všeho druhu. Vítr, který se kolem nás obtáčí, pokouší naši trpělivost. Foukne, proletí, sfoukne, proletí a tak stále dokola. Nedáme se a trpělivě za vydatné pomoci kantorů, kteří jsou vybaveni „věčnými“ plamínky a dlouhými špejlemi pro snazší zapálení svíček vysokých lampiónků, opětovně oživujeme naše světýlka.
Vše je přesně načasováno a v 16:30 hod se už dlouhý dospělácko - dětský had proplétá labyrintem sídliště. Pár zastavení, drobné úpravy světýlek, napít, vysmrkat, napít… a pokračujeme dál. Po chvíli se přibližujeme k cíli. Už z povzdáli vidíme opravdu nevšedně osvětlené dětské hřiště. Starší žáci připravili těm mladším a nejen jim opravdu pěkný zážitek.
Jindy neútulné, nehostinně vzhlížející sídliště se stává krásným místem na zemi. Ručně vyráběné lampiónky velikosti lamp nám osvětlují tuto oázu a sotva se trochu rozkoukáme a dáme k sobě děti jednotlivých tříd, slyšíme krásné tóny flétniček přicházející z „pódia“ hřiště. Společně posloucháme, společně zpíváme, společně JSME… Nádhera!!!
„Mami? Mami?? A kde je to překvapení? To nevím broučku…“, slyším z povzdálí. Mezi přihlížejícími to začíná netrpělivě šumět. Okamžiky napětí…
Ani mnozí rodiče netuší, co nebo kdo bude to překvapení. Po chvíli se šum pozvolna mění v úžas. „Tam – tam, tam něco je. Jééé. Vidíš?! Hele, Hele“!!
Náhle se na tmavém obzoru a na pódiu hřiště zároveň, objevuje bílý kůň s jezdcem. MARTIN na bílém koni!!! Pár sněhových vloček na večerní obloze a atmosféra by byla dokonalá. Ty ovšem chybí. Ale nikomu to nevadí. Děti zvoní svými zvonky a po chvíli kdy se nám Martin krásně předvádí a pak pomalu odcválá z dohledu, odcházíme nadšeni, spokojeni, rozveseleni.
Bez trochy lyriky vložené mezi tyto řádky, mohu upřímně za sebe říci, že jsem si tuto společnou akci kantorů, dětí a rodičů opravdu užila. Opět jsem si uvědomila a cítila, že opravdu stačí prostě jen být, dívat se, prožívat a člověk může být opravdu šťastný.
Zkrátka, slovy pana Wericha:“ … když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl ...“ !
Děkuji nám všem a přeji nám hodně pěkných, společných okamžiků s naší školou.
Magda Budková
zdroj: www.zswaldorfostrava.cz