Výroba čítanky pro děti
Knížku nazvěte třeba Tomova čítanka, Čítanka pro Věrušku nebo co Vás napadne.
Texty básniček:
KNÍŽKA RODIČŮ
Odemyky – zamyky,
rozvažte se, jazyky!
Povězte mi v řečí lidí,
co kdo slyší, co kdo vidí.
A z těch slabik, slov a vět
vykouzlíme celý svět.
POVÍDÁM POHÁDKU
Povídám, povídám pohádku,
že pes přeskočil hromádku.
Povídám, povídám druhou.
že voda teče struhou.
Povídám, povídám třetí,
že pec je plná dětí,
a když se pěkně vyspaly,
po koláči dostaly.
PRÁZDNINOVÁ
Výletní loď v dáli pluje,
na vlnách jen letí.
Po škole teď léto tu je,
loď je plná dětí.
LETNÍ
Nad loukou létají
motýli.
Motýli žlutí i bílí.
Kluci se za nimi
honili.
A na louce za chvíli,
velkého motýla chytili.
BROUČEK
Malý brouček v trávě bručí,
broučková ho papat učí.
Dává broučku do pusinky
trnky a brusinky.
Prach a broky, táta broukne
a na broučka trochu houkne.
Broučkovi se brada klepe,
brečí , ale jí už lépe.
ŽÁBA
Žába žábě žaluje,
na žabáka hubuje.
Že ji žene jak jen může,
že je pánem u kaluže.
LENKA S MÁŘÍ
Lenka s moukou do komory,
Máří s mlíkem z komory,
Máří s mlíkem do kuchyně,
Lenka s moukou z kuchyně.
A tak Lenka spolu s Máří
nikdy kaši neuvaří.
KROCAN Z DEBRECÍNA
Jedem koupit krocana
do města Debrecína.
Už ho máme v koši,
dávej pozor, kočí!
Opatrně musíš jeti,
ať nám krocan neuletí.
DĚDA
Děda dělá dětem lodě,
děti s nimi chodí k vodě.
Dívají se za lodí,
jak na vodě závodí.
PANENKA
Věrka má panenku mrkačku,
mrká na ni po očku.
Mrká, mručí, nechce spát,
mrzutá je, co jí dát?
ŽRALOK
Žravý žralok, to je žrout,
umí v moři rychle plout.
Žere maso, žere ryby,
bojí se ho všichni lidi.
ŠKUS
U Cimprcamprštejna
blízko Hory Kosí
tři trpaslíci sedí,
a protože moc vědí,
o dávných časech klábosí.
První jménem Špyt,
druhý jménem Špus,
třetí jmenuje se
Šnyklšnaklpuckukcvíblšpiliškus.
Mnozí páni,
a dámy ještě častěji,
se jeho jméno učit nechtějí.
Ne a ne.
Ty to ale zkus!
Však se ti dobře odmění,
až naučíš se jeho příjmení.
Šnyklšnaklpuckukcvíblšpiliškus.
/ ŠNYKL – ŠNAKL – PUCKUK – CVÍBL – ŠPILI – ŠKUS /
O LIŠCE A HROZNECH
Šla liška kolem vinice, kde právě zrály veliké modré hrozny. Visely však tak vysoko, že na ně nemohla dosáhnout. Skákala, lezla po kůlech, dřela si kůži, ale všechno bylo marné. Nakonec s vyplazeným jazykem a svěšeným ocasem odtáhla pryč.
„I což, stejně jsou ty hrozny kyselé!“
Ale kdepak, nebyly kyselé, byly sladké jako med, a liška to dobře věděla. To jen když na něco nedosáhneme, nebo něco nedokážeme, tváříme se, jako bychom o to nestáli.
O ZAJÍCÍCH A ŽÁBÁCH
Prchali zajíci před honci a strachy se třásli.
„Jací jsme ubozí, zbabělí tvorové. Celý život se musíme bát druhých.“
Přiběhli zajíci k rybníku, a tu žáby před nimi utíkaly.
„Jací jsme stateční, neohrožení hrdinové,“ radovali se zajíci, „sotva se objevíme, všichni se nás bojí.“